Proti tvé vůli

Proti tvé vůli

Všimli jste si, jak často se stává, že rozumíme životu těch druhých? Jakými odborníky na životy, chování, řešení problémů těch kolem nás jsme? A to vše dokážeme bez toho, aniž bychom byli požádání! My víme, jak by se co mělo řešit, co by měl/la říct, co by se mělo udělat….
S tím jsme se určitě všichni setkali, a kdo to nedělá, má můj obdiv.
Ale představte si, že právě vás někdo takto „obdaruje“ dobře míněnou radou. Je to jistě ta méně příjemná situace. To asi nikdo z nás nemá rád.
Jak se ale zachovat v situaci, kdy je momentální životní etapa našeho blízkého pro nás těžko pochopitelná. Jsou to situace, kdy jsme svědkem např. toxického vztahu, počínající či probíhající závislosti, workoholismu, zhoršujícího se zdravotního stavu apod. Je to těžká věc a někdy srdcervoucí pocit.

Ale…
➡️ Nemůžete žít život nikoho jiného, jen ten svůj
➡️ Nemůžete, proti vůli jiných, pomáhat
➡️ Nejste odpovědni za to, jak se rozhodl/la žít život vám blízká osoba
➡️ Nemůžete soudit

Co ale můžete?
➡️ Nabídnout pomoc, nebo pomoc při hledání profesionálního řešení. Pak už jen čekat, zda bude tato nabídka využita či nikoliv
➡️ Nabídnout svůj čas,
➡️ Nabídnout „ucho“
➡️ Nabídnout svůj názor

Blízká osoba potřebuje pomoci, ale odmítá ji

Dejme si ale vždycky pozor, protože situace, ať je jakákoli, se nám zvenčí může jevit zcela odlišně. Nejsme v denním víru těch událostí. Nemůžeme vnímat všechny nuance, neumíme odhadnout, kolik vnitřní odvahy a síly daná osoba má a kolik a jak jí bude nucena nabrat pro případné zvládnutí problému. To, co se nám odehrává před očima, to, co máme zprostředkovaně, není zdaleka celý obrázek. Nikdy nemáte k dispozici kompletní vhled, vývoj celé situace a často ani neznáme důvod vzniku takové situace. Důsledky také pouze odhadujete. Navíc nevíme, zda ve skutečnosti chce člověk situaci vůbec řešit?! Ano, byť se nám to může zdát nepochopitelné, někomu vyhovuje i něco jiného než nám.

Můj dědeček stavitel mi jako malému dítěti udílel řadu životních moudrostí. Až dnes jim rozumím. Jedna z nich byla tato:
„Nemůžeš nikoho strkat na žebřík, když se nedrží rukama.“

Důvěra

Důvěra

Důvěra sama o sobě je velmi křehká. Pro mě osobně je to důležité téma a v mém oboru je důvěra navíc základním stavebním kamenem všeho.
Důvěřovat svému mediátorovi, terapeutovi, svému mentorovi je věc, kterou klient musí cítí jako samozřejmost, jako něco, o čem nemusí a nechce přemýšlet. Očekává jistotu, kterou nemá nikde jinde. Ano, pro někoho je moje kancelář vlastně jediné bezpečné místo.

Pro mne je základní premisou to, že mám důvěru ve své znalosti a zkušenosti, že jsem schopna poskytnout profesionální servis, pomoci člověku přicházejícímu se svým problémem. A jak je to s mojí důvěrou vůči klientovi? O jakou důvěru usiluji?

No, důvěru v to, že:
➡️ se klient chová poctivě hlavně sám k sobě
➡️ je klient připravený sám se sebou něco udělat. Toto je složité, často během terapie klient vidí sama sebe v novém, jiném světle. A věřte, že otevřený, neupravený, neretušovaný pohled sama na sebe není pro každého.
➡️ klient má základní návyk úcty a respektu ke společné práci
➡️ klient je nezaujatý, je otevřený a přístupný změnám

Důvěra je jednoznačně důležitá pro obě strany. Jedině s oboustrannou důvěrou můžeme najít správnou společnou cestu k úspěšnému cíli, čímž je nalezení receptu na klientovy otázky.

Odolnost

Odolnost

Odolnost se v poslední době zmiňuje často v různých kontextech a vznikají nejrůznější aktivity zaměřené na její rozvoj. O co přesně jde? A stojí za to věnovat budování vyšší odolnosti svůj čas a energii?

Odolnost (resilience) je naše schopnost reagovat na nové, neznámé a zátěžové situace – a to dlouhodobě, po celý náš život. Hodí se v osobním životě, v pracovním nasazení nebo třeba při podávání sportovních výkonů a je jedním předpokladů pro úspěšný a naplněný život.

Ovlivňuje ji řada faktorů, mimo jiné věk, zdravotní stav nebo vrozené osobnostní vlastnosti, v čemž se podobá talentu – a stejně jako talent ji sice možná v určité podobě v základu máme, ale pro její plné využití s ní musíme aktivně pracovat a vynakládat úsilí na její rozvoj. Bohužel vědomý rozvoj psychické odolnosti nebyl (zvlášť u minulých generací) vždy podporován – a vzhledem k tomu, že naše prožívání změn na vědomé úrovni a to, jak se jim umíme, či neumíme přizpůsobit, je nám z části vštípené výchovou, nezřídka jsme si v průběhu let vybudovali řadu více či méně úspěšných schémat. Ta, za která jsme byli odměněni, máme pak tendenci opakovat – obtíž ale nastane, když dojde ke změně podnětu, naučené schéma najednou nefunguje, my tápeme a jsme nuceni se přizpůsobit a nalézt schémata.

Málokomu je co do odolnosti dopřáno tolik jako třeba vrcholovým sportovcům – jejich kariéra je na překonávání nepohodlí a střídání úspěchu a neúspěchu přímo založená. Stejně tomu je i u vědců a vynálezců, kteří se snaží lidstvu přinést něco mimořádného – jejich cesta k cíli není lemována ničím jiným než střídajícím se zklamáním a nadějí, že jsou na správné cestě. Jak se můžeme od takových lidí inspirovat?

Odolnost

1. Poznejte sami sebe.

Přiznejte si svoje slabé stránky a realisticky se podívejte na ty silné. Na co se u sebe můžete spolehnout? Na které oblasti si naopak musíte dávat pozor?

2. Zkoumejte svoji motivaci.

Jakákoliv činnost nám jde dobře od ruky, když nás baví! Co naplňuje právě vás? Proč? Co dělat musíte, a co dělat chcete?

3. Naslouchejte svým emocím.

To, jak dobře známe své emoce a umíme s nimi zacházet, i to, jak umíme poznat emoce ostatních, je pro uplatnění našich schopností klíčové a pomáhá nám lépe reagovat na změny. Jaké emoce cítíte? Z čeho vzešly? A co vám říkají?

4. Pracujte s chybami.

Považujete každou chybu za selhání? Zkuste ji brát spíš jako zpětnou vazbu. Čím vyšší ambice máme, tím se samozřejmě zvyšuje i riziko našeho chybování – ale právě chybami se přeci člověk učí.

5. Nenechte se strhnout k honu za výkonem.

Prostředí, ve kterém žijeme, je striktně výkonové. Ze všech stran jsme přesvědčováni, že výkon je třeba obdivovat, že si všechno důležité lze změřit a spočítat, že život má být jednoduchý a materiálně zajištěný. Zkusme ale za úspěch považovat i takový život, který se možná neřídí těmito měřítky, ale ve kterém se prostě cítíme dobře a dokážeme udržovat svoji „dynamickou rovnováhu“. Jak takový život vypadá pro vás? Co potřebujete získat, naučit se nebo změnit, abyste se k němu přiblížili?

6. Čerpejte zevnitř i zvenku.

Pracujte se svou vnitřní energií, kterou máte reálně k dispozici.
Kolik síly a energie můžete do změny sebe sama investovat? O co se můžete opřít? Na co stačíte sami, a v čem byste si naopak měli nechat poradit a pomoct?

7. Vyhodnocujte.

Které situace zvládáte hůře? Čím jsou specifické? Proč vám právě ony „nejdou“? A čím jsou jiné ty, které zvládáte dobře? Proč jste v nich úspěšní? Jsou vaše schémata, která pro zvládání situací využíváte, stále efektivní, nebo jde o strategie, které sice fungovaly v dřívějších obdobích vašeho života, ale které jsou už nyní nefunkční?

Najít odpovědi na výše uvedené otázky rozhodně není jednoduché ani rychlé, ale je to velmi důležité. Nemůžeme se spolehnout na to, že svět kolem sebe známe a že zůstane takový, jaký je nyní – zkusme se tedy zaměřit na to, jací potřebujeme být my, abychom dokázali čelit neustálé změně a při tom cítili, že náš život je naplněný a spokojený.

Článek byl publikovaný v časopise Mensa.

Proč nemáme rádi změny?

Proč nemáme rádi změny?

Nám lidem je přirozené lpět na tom, co nám nějak funguje, na co jsme si navykli, co známe. Ve svém okolí mám jen velmi málo lidí, kteří změnu plánovitě „vyhledávají“. A proč tomu tak je? Částečně v tom hraje roli věk, temperament, životní zkušenosti, naučená schémata chování atd. V určitém věku se nám prostě nedostává potřeby se za něčím hnát, dokazovat sobě i okolí, jak jsem dobří. Dochází nám „dech“ a osobní energií začínáme šetřit. Přemýšlíme, do čeho se nám vyplatí „investovat“ energii a svůj čas. Více o tom zde zanedlouho.

Jaké změny v oblasti vitality nás v průběhu života čekají?

Jaké změny v oblasti vitality nás v průběhu života čekají?

To, jaké množství duševní energie v průběhu života máme k dispozici není bez důvodu.
Každá naše životní etapa má svá specifika. Je moudré s tím počítat a pracovat s energií rozumně a ve svůj prospěch. Naopak není moudré bojovat a protivit se něčemu, co je přirozené. S čím se potýkáme jsou pak výzvy v podobě tlaku doby, jakým je například předsudek, že svět patří mladým a odvážným. Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak by naše biologické schránky neměly důvod žít i po padesátce a to platí jak pro muže i ženy.
Jakou jsou tedy specifika hospodaření s duševními silami v našeho průběhu života?
– V dětském věku energie značně kolísá od vitálních projevů po únavu a zase naopak.
To je velmi důležité, protože si v dětství potřebujeme vyzkoušet širokou paletu aktivit. Aby nás některé činnosti předem neodradily, nesmíme se bát chyb. Při učení nás nezastaví ani neúspěšné pokusy. Na učení způsobem „pokus X omyl“ vyplýtváme spoustu sil, proto má dětské obdivuhodnou schopnost rychlé regenerace.
– V mladším dospělém věku si můžeme dovolit dělat i to, co je energeticky náročnější.
Zvládneme aktivity, které jsou na hranic našich možností (např. sport bez předchozího tréningu – lyžování v Alpách).
Mimo jiné vydržíme značnou zátěž, když děláme, co nechceme, ale musíme (např. respektování pravidel, které nám nesedí).
– V dospělosti si udržujeme dynamickou rovnováhu mezi našimi energetickými výdaji a příjmy.
V dospělosti zaměřujeme cíleně činnosti, které nám stojí za to. Když se nám pak něco podaří, máme radost a nabereme spoustu nové energie. Úlevný pocit, že jsme něco zvládli, je silnou motivací, pro výdrž a námahu. Polichotí nám pocit sounáležitosti a ocenění od ostatních.
– Po čtyřicátém roce už nezvládneme tak rychle regenerovat. Proto je výhodné zavést změny do způsob života, dobře si rozložit síly.
Cesta ke změně životní strategie začíná tím, že přestává fungovat to, na co jsme byli zvyklí. Zavládne panika, že nejsem jako dřív!
Po letech „odžitého života“ je čas se zastavit a zrevidovat naučené zvyklosti. Neznamená to, že se rozloučíme úplně s naším dosavadním životem, jen si ho pozměníme ku prospěchu svému, najdeme možná nový životní styl, nebo ten náš poupravíme. Nadále se budeme realizovat, ale způsob, jakým to budeme dělat, bude částečně či úplně jiný.
– Kolem padesáti let, ženy vypnou svůj reprodukční cyklus
To je jasný signál přestat experimentovat, protože se jedná o přežitek. Výhodné je, držet se svých dobrých návyků a třeba je drobně poupravit. Pracovat na zdokonalování toho, co již známe a umíme. Opřít se o dobré základy, které jsem si pracně léty vybudovali.
Umění regenerovat, zdravě se angažovat je dobrým základem duševní pohody. Nestačí to vědět, je třeba to chytře dělat.
Spoluautorka článku: Irena Vašátková
Duševní energie 40+

Duševní energie 40+

S čím se potýkají ženy okolo svého 40. roku života?
Z toho, co jsem měla možnost zažít a slyšet, se dají vybrat tyto okruhy obtíží:
✔️pociťuji málo „radosti“ ze života, ačkoliv vše dělám jako dřív
✔️uspořádání všech aktivit, kterým se musím nebo chci věnovat, mi vlastně nevyhovuje
✔️stále cítím hroznou únavu, ačkoliv se vlastně nic nezměnilo, vše se mi zdá náročnější
✔️kolotoč starostí o rodinu skloubit s prací, a ještě stihnout nějaké volnočasové aktivity, případně i sociální kontakty, je nezvládnutelné, a k tomu se přidává i starost o rodiče
Pamatujte na to, že pokud si po čtyřicítce nevytvoříme dobré základy pro další životní období, tak nás to v padesáti dostihne. Když revizi svých životních zvyklostí odkládáme „na potom“, pak právě hrozí životni skepse, vyčerpání, rezignace na život, nebo berličkové žití s náhražkami.
Ať už se rozhodnete vzít vše za správný konec sama, nebo vyhledáte někoho, s kým se vám nová cesta bude hledat snáze, věřte, že vaším základním úkolem bude opustit životní stereotypy. Místo nich se snažte najít nové životní radosti a více si všímejte všech příjemných okamžiků kolem sebe.