Tančím tak rychle, jak dokážu
Název dnešního příspěvku jsem si vypůjčila od scénáristky a režisérky newyorské televize, autorky několika románů Barbary Gordon. Tomu, kdo ještě nečetl vřele doporučuji.
Na název této knihy jsem si vzpomněla v posledních týdnech mnohokrát, a to přesně ve významu, že tančím tak RYCHLE jak DOKÁŽU. Přímo to navazuje na moje vstupy na téma práce s vnitřní energií. Už jsme si řekli co se stane, pokud s naší energií a silami nezačneme správně hospodařit a víme, že to není o věku, ale o množství našich sil. Doufám, že už všichni máme uzavřenou svou vnitřní dohodu o hospodaření s osobní energii. A pokud stále ještě tápete, tak mám pro vás další myšlenky:
Proč si můžeme myslet, že „netančíme dost rychle“?
Strach z budoucna – přiznejme si, že s blížící se padesátkou můžeme být pro některé zaměstnavatele nezajímaví. Bezesporu ve všech oborech došlo k řadě zásadních změn, které jsme možná nezachytili a nejsme je schopní strávit. Na podnikání nemá každý nervy, nebo nápad, nebo odvahu. Emocionální zátěž – současné tempo života, nové technologie, nepřeberné množství informací, velká paleta možností a voleb, které denně děláme. Neumíme programově odpočívat. Já jsem vyrůstala v atmosféře Zátopkova když „si myslíš“, že nemůžeš tak přidej. Takže hospodaření se silami, jejich rozložení v čase, nechat si něco v zásobě, to naší generaci není blízké. Změna podmínek, ve kterých žijeme. Můžeme mít pocit, že naše aktivity jsou neuspořádané, nesourodé. Přibývá starostí, zdravotní stav náš nebo našich rodičů se postupně zhoršuje. Děti stále potřebují naši podporu. Je prostě nutné najít další energii pro zajištění toho co vzniklo jako nová potřeba. A to se nám může stát, že se nám převrátí život vzhůru nohama úplně, ať už z jakéhokoliv důvodu.Toto všechno s sebou nese následující důsledky:
Pocit, že život nedává smysl Poruchy spánku Poruchy koncentrace Bolesti hlavy, zad, poruchy trávení atd. Problémy s dýcháním Problémy v mezilidských vztazíchIntenzita projevů se může lišit, je to velmi individuální. Co je pro jednoho nesnesitelné, pro druhého pak může být určitým diskomfortem. To vychází z naší odolnosti.
Na závěr něco pozitivního, vězte, že vše – SKUTEČNĚ VŠE – má svoje východisko, své řešení, svou cestu. 
