To, jaké množství duševní energie v průběhu života máme k dispozici není bez důvodu.

Každá naše životní etapa má svá specifika. Je moudré s tím počítat a pracovat s energií rozumně a ve svůj prospěch. Naopak není moudré bojovat a protivit se něčemu, co je přirozené. S čím se potýkáme jsou pak výzvy v podobě tlaku doby, jakým je například předsudek, že svět patří mladým a odvážným. Kdyby tomu tak skutečně bylo, tak by naše biologické schránky neměly důvod žít i po padesátce a to platí jak pro muže i ženy.

Jakou jsou tedy specifika hospodaření s duševními silami v našeho průběhu života?

– V dětském věku energie značně kolísá od vitálních projevů po únavu a zase naopak.

To je velmi důležité, protože si v dětství potřebujeme vyzkoušet širokou paletu aktivit. Aby nás některé činnosti předem neodradily, nesmíme se bát chyb. Při učení nás nezastaví ani neúspěšné pokusy. Na učení způsobem „pokus X omyl“ vyplýtváme spoustu sil, proto má dětské obdivuhodnou schopnost rychlé regenerace.

– V mladším dospělém věku si můžeme dovolit dělat i to, co je energeticky náročnější.

Zvládneme aktivity, které jsou na hranic našich možností (např. sport bez předchozího tréningu – lyžování v Alpách).

Mimo jiné vydržíme značnou zátěž, když děláme, co nechceme, ale musíme (např. respektování pravidel, které nám nesedí).

– V dospělosti si udržujeme dynamickou rovnováhu mezi našimi energetickými výdaji a příjmy.

V dospělosti zaměřujeme cíleně činnosti, které nám stojí za to. Když se nám pak něco podaří, máme radost a nabereme spoustu nové energie. Úlevný pocit, že jsme něco zvládli, je silnou motivací, pro výdrž a námahu. Polichotí nám pocit sounáležitosti a ocenění od ostatních.

– Po čtyřicátém roce už nezvládneme tak rychle regenerovat. Proto je výhodné zavést změny do způsob života, dobře si rozložit síly.

Cesta ke změně životní strategie začíná tím, že přestává fungovat to, na co jsme byli zvyklí. Zavládne panika, že nejsem jako dřív!

Po letech „odžitého života“ je čas se zastavit a zrevidovat naučené zvyklosti. Neznamená to, že se rozloučíme úplně s naším dosavadním životem, jen si ho pozměníme ku prospěchu svému, najdeme možná nový životní styl, nebo ten náš poupravíme. Nadále se budeme realizovat, ale způsob, jakým to budeme dělat, bude částečně či úplně jiný.

– Kolem padesáti let, ženy vypnou svůj reprodukční cyklus

To je jasný signál přestat experimentovat, protože se jedná o přežitek. Výhodné je, držet se svých dobrých návyků a třeba je drobně poupravit. Pracovat na zdokonalování toho, co již známe a umíme. Opřít se o dobré základy, které jsem si pracně léty vybudovali.

Umění regenerovat, zdravě se angažovat je dobrým základem duševní pohody. Nestačí to vědět, je třeba to chytře dělat.

Spoluautorka článku: Irena Vašátková