Všimli jste si, jak často se stává, že rozumíme životu těch druhých? Jakými odborníky na životy, chování, řešení problémů těch kolem nás jsme? A to vše dokážeme bez toho, aniž bychom byli požádání! My víme, jak by se co mělo řešit, co by měl/la říct, co by se mělo udělat….
S tím jsme se určitě všichni setkali, a kdo to nedělá, má můj obdiv.
Ale představte si, že právě vás někdo takto „obdaruje“ dobře míněnou radou. Je to jistě ta méně příjemná situace. To asi nikdo z nás nemá rád.
Jak se ale zachovat v situaci, kdy je momentální životní etapa našeho blízkého pro nás těžko pochopitelná. Jsou to situace, kdy jsme svědkem např. toxického vztahu, počínající či probíhající závislosti, workoholismu, zhoršujícího se zdravotního stavu apod. Je to těžká věc a někdy srdcervoucí pocit.
Ale…
➡️ Nemůžete žít život nikoho jiného, jen ten svůj
➡️ Nemůžete, proti vůli jiných, pomáhat
➡️ Nejste odpovědni za to, jak se rozhodl/la žít život vám blízká osoba
➡️ Nemůžete soudit
Co ale můžete?
➡️ Nabídnout pomoc, nebo pomoc při hledání profesionálního řešení. Pak už jen čekat, zda bude tato nabídka využita či nikoliv
➡️ Nabídnout svůj čas,
➡️ Nabídnout „ucho“
➡️ Nabídnout svůj názor
Dejme si ale vždycky pozor, protože situace, ať je jakákoli, se nám zvenčí může jevit zcela odlišně. Nejsme v denním víru těch událostí. Nemůžeme vnímat všechny nuance, neumíme odhadnout, kolik vnitřní odvahy a síly daná osoba má a kolik a jak jí bude nucena nabrat pro případné zvládnutí problému. To, co se nám odehrává před očima, to, co máme zprostředkovaně, není zdaleka celý obrázek. Nikdy nemáte k dispozici kompletní vhled, vývoj celé situace a často ani neznáme důvod vzniku takové situace. Důsledky také pouze odhadujete. Navíc nevíme, zda ve skutečnosti chce člověk situaci vůbec řešit?! Ano, byť se nám to může zdát nepochopitelné, někomu vyhovuje i něco jiného než nám.
Můj dědeček stavitel mi jako malému dítěti udílel řadu životních moudrostí. Až dnes jim rozumím. Jedna z nich byla tato:
„Nemůžeš nikoho strkat na žebřík, když se nedrží rukama.“
