10. Kvě 2024 | 50+, Osobní rozvoj, Ženská tématika
Jak jsem již v jednom ze svých příspěvků zmiňovala, změna je něco, co nemáme rádi, snažíme se vyhnout. Ačkoli je tedy změna námi vnímána jako komplikace, úbytek celkového množství vitality si zkrátka o životní změnu říká.
Otázkou tedy už není, zda na něco máme nebo nemám energii, ale jaký způsob svého života volím, abych ji měla.
Je dobře, že v tomto věku již víme, kam směřujeme. Co by bylo fajn si nyní ještě ujasnit? No, říci si, jak?
Lze předpokládat, že jsme dosáhli profesní dokonalosti, překonali nějaké ty partnerské krize, snad již také vychovali děti, zajistili se
materiálně, je třeba si zorganizovat život tak, aby nás nevyčerpával a taky trochu těšil.
Pozn. Generace našich rodičů po padesátce očekávala velkou formální změnu, kterou byl odchod do důchodu. Ke změně
životních návyků došlo automaticky, protože přestali chodit do práce a začali žít jinak (brigády, vnoučata, zahrádka ….)
Jiná doba, jiné mravy – v podstatě jsme průkopníci, protože se profesně budeme angažovat déle, než naši rodiče. Změna v hospodaření se silami nás tedy čeká tak, jako tak. Čím dříve si to uvědomíme a něco s tím začneme dělat, tím lépe se budeme cítit.
JAK NA TO?
Pro vaši inspiraci uvádím pár důležitých otázek:
– Co dělám skutečně rád/a?
Co mohu udělat proto, abych v tom mohl/a pokračovat nehledě na věk?
Když nemohu už dělat to co dříve, existuje nějaká jiná aktivita, ze které mám radost?
– Co dělat musím?
Stojí mi to za to? Vyplatí se mi něco vydržet?
Mohu si dovolit něco nedělat? Co by se stalo?
– Co dělám ze zvyku a nemusím?
Je něco, co mě již nepřináší radost, a naopak mě to zatěžuje?
Nesetrvávám u činností, které by dávno měl dělat někdo jiný?
Přeji nám všem hodně sil a hezkou cestu nového objevování.
10. Kvě 2024 | 50+, Osobní rozvoj, Ženská tématika
Název dnešního příspěvku jsem si vypůjčila od scénáristky a režisérky newyorské televize, autorky několika románů Barbary Gordon. Tomu, kdo ještě nečetl vřele doporučuji.
Na název této knihy jsem si vzpomněla v posledních týdnech mnohokrát, a to přesně ve významu, že tančím tak RYCHLE jak DOKÁŽU. Přímo to navazuje na moje vstupy na téma práce s vnitřní energií. Už jsme si řekli co se stane, pokud s naší energií a silami nezačneme správně hospodařit a víme, že to není o věku, ale o množství našich sil. Doufám, že už všichni máme uzavřenou svou vnitřní dohodu o hospodaření s osobní energii. A pokud stále ještě tápete, tak mám pro vás další myšlenky:
Proč si můžeme myslet, že „netančíme dost rychle“?
Strach z budoucna – přiznejme si, že s blížící se padesátkou můžeme být pro některé zaměstnavatele nezajímaví. Bezesporu ve všech oborech došlo k řadě zásadních změn, které jsme možná nezachytili a nejsme je schopní strávit. Na podnikání nemá každý nervy, nebo nápad, nebo odvahu.
Emocionální zátěž – současné tempo života, nové technologie, nepřeberné množství informací, velká paleta možností a voleb, které denně děláme.
Neumíme programově odpočívat. Já jsem vyrůstala v atmosféře Zátopkova když „si myslíš“, že nemůžeš tak přidej. Takže hospodaření se silami, jejich rozložení v čase, nechat si něco v zásobě, to naší generaci není blízké.
Změna podmínek, ve kterých žijeme. Můžeme mít pocit, že naše aktivity jsou neuspořádané, nesourodé. Přibývá starostí, zdravotní stav náš nebo našich rodičů se postupně zhoršuje. Děti stále potřebují naši podporu. Je prostě nutné najít další energii pro zajištění toho co vzniklo jako nová potřeba. A to se nám může stát, že se nám převrátí život vzhůru nohama úplně, ať už z jakéhokoliv důvodu.
Toto všechno s sebou nese následující důsledky:
Pocit, že život nedává smysl
Poruchy spánku
Poruchy koncentrace
Bolesti hlavy, zad, poruchy trávení atd.
Problémy s dýcháním
Problémy v mezilidských vztazích
Intenzita projevů se může lišit, je to velmi individuální. Co je pro jednoho nesnesitelné, pro druhého pak může být určitým diskomfortem. To vychází z naší odolnosti.
Na závěr něco pozitivního, vězte, že vše – SKUTEČNĚ VŠE – má svoje východisko, své řešení, svou cestu.
